Buchlovská pohádka

Buchlovská pohádka

  Nedaleko města Hradišťa, kde ludé majú srdce na dlani, stojí krásný zámek Buchlovice. V dávných dobách tu žila královská família. Tatíček král, maměnka královna a šumná princezna Márynka. Márynka byla děvčica jak lusk. Líca měla krev a mléko, oči modručké jak chrpy a dlůhé černé vlasy jak uhel. Šak sa také tatíček král v Márynce viděl.

  Když už ale měla Márynka roky na vdávání, rozhodla sa královská rodina vybrat jí ženicha. Ale nesměl to byt ženich ledajaký. Mosel byt aspoň trochu bohatý, urostlý jako linda, žádná ledačina a pagáža a v hlavě toho rozumu, také by mohl mět. Jak sa tato zpáva roznésla dál, za chvílu sa na zámek do Buchlovic začali sjížďat ženiši ze širokého kraja. Princezninu ruku ale nedostali jenom tak. Moseli splnit tři úkoly, které si pro ně tatíček král přichystal.

Prvním úkolem bylo vytáhnůt ligotavé gorále ze zámeckého rybníka.

Druhý úkol zněl, princezně ušit šorec na ples.

A třetí úkol je čekal u staré vrby, ze které měli vyřezat tatíčkovi králi čagan.

 Né všeci princové sa ale práce uměli zhostit. Jeden neumel plavat, druhý chytnut jehlu do ruky a ten třetí ani nevěděl, čím a jak sa takový čagan vyřezává. Jak všeci viděli, nebyli to princové, jaké by si tatíček král a hlavně princezna Márynka představovali.

 Ale na poslední chvílu přišel na zámek jeden šumný šohaj. Šak ani princ to nebyl, enom synek chalupníka. A řekl si: „ Šak co, zkusím to také, takové úkoly zvládnú aj malé děcka, co létajů u nás na dvoře.“ Tak to Janíček zkusil. A protože sa uměl v gruntě otáčat, všecky královské úkoly hravě splnil. Ligotavé gorále z rybníka vylovil co bys řekl švec, krajší šorec by princezně neušila ani ta najlapší švadlena v zámku a čagan tatíčkovi králi vyřezal takový, že sám král sa s ním chlubil po celém zámku. Janíček sa panu králi i maměnce královně velmi zamlůval. Šak ke splnění těchto úkolů je zapotřebí hlavně toho rozumu a šikovných ruk. A už jim ani nevadilo, že není bohatý. A co princezna Márynka? Ta zahořala jak baterka, protože také jí sa Janíček tuze zalúbil

A tak slovo dalo slovo a na buchlovském zámku byl veliký sobáš.